Únor 2010

Videooo

21. února 2010 v 17:14 | Katy LoveGood |  Relikvie smrti

Marauder´s MAP

19. února 2010 v 14:59 | Katy LoveGood

Testrálové

14. února 2010 v 19:55 | Katy LoveGood |  Tvorové

Testrálové


SKřítkové

14. února 2010 v 19:54 | Katy LoveGood |  Tvorové

Domácí skřítci


Weasleyovi

14. února 2010 v 18:51 | Katy LoveGood

Weasleyovi


Harryho děti

14. února 2010 v 18:45 | Katy LoveGood

Harryho děti


Bitva o Bradavice

14. února 2010 v 18:40 | Katy LoveGood

Bitva o Bradavice

Bitva o Bradavice
Konflikt: Válka proti Voldemortovi
Trvání:1998
Naplánováno:neplánováno
Cíl:Osvobození kouzelného světa
Místo:Bradavice
Výsledek:prohra Voldemorta a Smrtijedů
Strany
kouzelnické společenstvíSmrtijedi
Velitelé
Minerva McGonagallová, Remus Lupin, Kingsley Pastorek, Krátura, Ronan, Bane (Harry Potter)Lord Voldemort
Síla
asi 200 kouzelníků, 1 obr, přes 100 domácích skřítků, neznámý počet kentaurů, testrálů a dalších kouzelných bytostí z lesa, neznámý počet očarovaných bradavických soch a brnění, neznámý počet duchůneznámý počet smrtijedů, několik obrů, neznámý počet mozkomorů, rozsáhlý rod akromantulí
Ztráty
asi 50 kouzelníků, neznámé ztráty kouzelných tvorůvelká část smrtijedů zabita, zbytek zajat, mozkomoři uvedeni pod kontrolu kouzelného společenství

Harry Potter zjistí, že další z viteálů, které hledá je v Bradavicích (ty jsou v rukou nepřítele) a spolu s Ronem a Hermionou se je tam potají vydají je hledat. Přemístí se do Prasinek a Smrtijedi odhalí jejich příhod, uvěří však tvrzení Aberfotha Brumbála, že se jednalo o planý poplach a zruší pohotovost. S Aberfothovou pomocí se trio dostává do Bradavic, kde je rozšířena falešná zpráva, že se chystá bitva. Harry je však odhalen a nahlášen Voldemortovi. Voldemort proto přichází s celou svou armádou Smrtijedů a obrů k Bradavicím. Mezitím jsou tajnou chodbou evakuováni mladší studenti a do Bradavic přichází kouzelníci, jež chtějí bojovat proti Voldemortovi. Bradavice se dostávají zpět do rukou kouzelnického společenství a bojové síly jsou rozděleny na pozemní jednotku a na jednotky ve věžích. Profesorka McGonagallová očarovává bradavické sochy a brnění, aby bojovaly za jejich věc a splnili tak svoji povinnost vůči Bradavicím.

1. fáze bitvy - Bradavice v obležení

Voldemort útočí na Bradavice a všichni v nich se je snaží bránit, aby poskytli Harrymu čas hledat viteál. Ten jej nakonec po dlouhém hledání nalezne a spolu s dalším zničí. Voldemort vyhlašuje hodinu bojového klidu a vyzývá Bradavice, aby mu vydali Harryho Pottera a budou ušetřeny. Bradavice odmítají.
Harry se stává svědkem zavraždění Severuse Snapea Voldemortem a prohlédne si Snapeovy vzpomínky, přičemž odhalí celou pravdu a získá návod jak porazit Voldemorta.
Hodina klidu se chýlí ke konci a Voldemort vyzývá Harryho ať se mu vydá. Harry už ale ze Snapeových vzpomínek ví, že přesně to musí udělat a vydává se za Voldemortem do lesa. Ten na něj sešle smrtící kouzlo, ale to Harryho nezabije, pouze zničí viteál uchovaný v něm, avšak Voldemort si myslí, že je Harry mrtvý.

2. fáze bitvy - přímé souboje

Ve znamení vítězství nese Voldemort Harryho tělo před Bradavice a vyzývá je, aby se vzdali, když jejich hrdina zemřel. Bradavice odmítnou a v tom se objeví kentauři a spustí salvu šípů mezi Smrtijedy. Přichází také mnoho dalších posil - jak lidi (především obyvatelé Prasinek), tak testrálové a další zvířata ze Zapovězeného lesa.
Bitva se přesunuje do interiérů hradu; venku je to mezi dovádějícími obry a všude létajícími kentauřími šípy nebezpečné. Kouzelnické společenství nad zbývajícími Smrtijedy vítězí až zůstane bojovat jen sám Voldemort; všichni ostatní jsou mrtví, nebo nejsou bojeschopni.
Harry odhaluje, že žije a před zraky přeživších vede krátký rozhovor s Voldemortem o tom, jaká je skutečná pravda, a že Brumbál měl nad ním vždy navrch. Voldemort sešle na Harryho smrtící kletbu, ale ten ji odrazí proti Voldemortovi a Voldemort umírá. Bitva končí.
Touto bitvou je zakončena celá válka proti Voldemortovi a Smrtijedům.

Lektvary

14. února 2010 v 18:35 | Katy LoveGood

Amorův šíp

Amorův šíp je nejsilnější nápoj lásky, objevil se v šestém díle jako jeden z lektvarů, které připravil profesor Křiklan na uvítanou každému voní jinak Hermiona cítí čerstvě posečenou trávu a nový pergamen.

Drmolivý dryák

Drmolivý dryák je lektvar neznámé barvy a chuti, v pátém díle jím Snape pohrozil Harrymu, jelikož mu předal šifrovanou zprávu o mučení Siriuse

Felix felicis

"Tekuté štěstí" felix felicis je lektvar, jehož příprava trvá šest měsíců. Jelikož tomu, kdo se ho napije přinese ohromné štěstí je zakázán ve všech soutěžích, zkouškách a volbách. V šestém díle jej vyhrál Harry za nejlépe připravený odvar živoucí smrti. V knize je popsán jako lektvar z barvou roztaveného zlata ale ve filmu je čirý.

Kostirost

Je to lektvar, po kterém člověku dorostou chybějící kosti, chutná jako pepř. Ve druhém díle jej musel vypít Harry aby mu dorostly kosti, které mu odstranil neschopný učitel Zlatoslav Lockhart

Mnoholičný lektvar

Je to hustý lektvar, jehož příprava trvá měsíc a na hodinu změní toho kdo se ho napije v někoho jiného. V surovém stavu (tj, když se do něj nepřidá žádná část těla toho v koho se někdo chce proměnit) má blátivě zelenou barvu. V knize se objevil čtyřikrát, poprvé ve druhém, pak ve čtvrtém, šestém a nakonec v sedmém. Ve druhém díle ho uvařila Hermiona, protože chtěla zjistit jestli je Draco Malfoy skutečně Zmijozelův dědic, ve čtvrtém díle se s jeho pomocí vydával smrtijed Barty Skrk jr. za Alastora "Pošuka" Moodyho. V šestém díle se objevil jako ukázka lektvaru, který připravil H. Křiklan na uvítanou. A v sedmém díle pomáhal hlavní trojici v hledání viteálů.

Veritasérum

Je to lektvar, který vypadá jako čistá voda, ale přinutí toho, kdo se ho napije mluvit pravdu, stačí tři kapky a dotyčný prozradí svá nejskrývanější tajemství. Poprvé se objevil ve čtvrtém díle, kde jím Snape pohrozil Harrymu a nakonec byl použit na doznání Bartyho Skrka juniora. V pátém díle jej používala Dolores Umbridgeová na výslechy studentů a v sedmém díle ho použila Rita Holoubková na výslech Batyldy Bagshotové aby mohla napsat svou knihu život a lži Albuse Brumbála. Slovo pochází z latinského Veritas což znamená pravda

Relikvie smrti

14. února 2010 v 18:33 | Katy LoveGood

Relikvie smrti je označení tří magických předmětů z fiktivního světa Harryho Pottera, který vytvořila Joanne Rowling, a které se objevují v poslední knize série. V originále jsou tyto předměty označeny jako the Deathly Hallows.
Jednotlivé relikvie smrti jsou podle prastarého kouzelnického příběhu dary, které získali tři bratři od Smrti. Příběh se příhodně jmenuje O třech bratrech respektive Příběh tří bratří.

Symbol Relikvií smrti

Samotný symbol, který je vyjádřením těchto relikvií, je vlastně všechny zobrazuje.Symbol je součástí keltských run,avšak jeho vyobrazení bylo zakázané.
Symbol je hodně spjat také i s postavou Gellerta Grindelwalda. Gellert Grindewald jej často používal a proto byl vnímán jako jeho symbol, ovšem to je omyl, ke kterému došlo nepříliš rozšířenou znalostí příběhu tří bratří a existence relikvií, respektive jejich vyobrazení. Příběh samotný byl vnímán spíš jako pohádka. Grindewald sám se svého času pokoušel relikvie nalézt. Tento symbol dokonce nechal vyobrazit na zdech Kruvalu kde dodnes připomíná jeho krutovládu.
Krom zde uvedeného zobrazení se mohou vyskytovat i různá další, avšak toto je zobrazení správné. Jiná zobrazení mohou vycházet z nepřesných výkladů popisu z knihy a nebo třeba i odchylkami vzniklými při překládání [1]. Nemluvě o tom, že v této podobě tento symbol načrtla sama Joanne Rowling.

Relikvie smrti

Samotné relikvie, jak již bylo zmíněno, jsou darem od Smrti třem bratrům a jedná se tedy o tři předměty. Legenda je to velice stará a je jen těžko odhadnutelné, co všechno je z toho pravda a co už mýtus. Ovšem relikvie samotné existují (ve světě Harryho Pottera).

Starodávná/Bezová hůlka

Magický a pradávný předmět, kouzelná hůlka, která činí z toho, kdo ji používá, nepřemožitelného kouzelníka. Podle prastarého kouzelnického příběhu (O třech bratrech) její první majitel zemřel proto, že se chlubil tím, jakou hůlku vlastní. Hůlka ho totiž činí nikoliv nezranitelným či nepřemožitelným, pouze v kouzelnických střetech zajistí převahu, protože je hůlkou ze všech nejmocnější. Je to taktéž hůlka Smrti a hůlka Osudu. Tyto hůlky v kouzelnické minulosti patřili mocným mágům, kteří se chlubili tím, jak mocné hůlky mají, ale objevovaly se různě v čase a téměř nikoho nenapadlo je si spojovat ačkoliv měli velmi podobný příběh: krvavou minulost, kdy jejich vlastníci pak byli "odstraněni" právě pro hůlku, o níž kolovaly zvěsti, že je jednou z nejmocnějších, ne-li nejmocnější.
Gellert Grindewald se k této hůlce jako k jediné z relikvií dostal tím, že ji uloupil výrobci hůlek Gregorovičovi. Nicméně pak byl Grindewald roku 1945 poražen Albusem Brumbálem, čímž tato hůlka přešla do Brumbálova vlastnictví. Nakonec se stala hůlka majetkem Harryho Pottera.
V originále je označována jako Elder Wand a slovo elder má dvojí výklad a krom významu černý bez respektive (z kontextu) bezová, slovo elder také znamená starší (pro slovo starší existují v angličtině dvě možnosti: older & elder). Elder Wand je bohužel nepřeložitelný obrat, protože v sobě zahrnuje oba významy. Je to velmi prastará hůlka, která proplouvá staletími a je součástí starých legend, čili stará či starodávná hůlka. V samotném vyprávění o původu relikvií se zároveň objevuje i obrat Wand made from elder kde pochopitelně slovem elder míněn černý bez (hůlka vytvořená z bezového dřeva). V českém překladu je použit tento druhý význam a je nazývána jako Bezová hůlka.
V symbolu je představována svislicí.

Kámen vzkříšení

Je další relikvií smrti. Tento kámen dokáže podle příběhu navracet mrtvé lidi zpět do tohoto světa. Podle pravidel magického světa Harryho Pottera však není možné žádným kouzlem navrátit mrtvému člověku život. Ve čtvrtém díle HP série (Harry Potter a Ohnivý pohár) však vidíme, že se objevili Harryho mrtví rodiče, zjevili se však jen jako přízraky či stíny. Takže i když se nakrátko vrátili do tohoto světa, ve skutečnosti do něj již nepatřili a i moc tohoto kamene spočívá pouze v tom, že přivede mrtvé zpět na tento svět v této přízračné podobě, ve které sem již nepatří.
Kámen byl později součástí prstenu, který se po generace dědil v rodu Gauntů, ale i ten se nakonec dostal do vlastnictví Harryho Pottera, ovšem během závěrečných bojů s Pánem Zla se ztratil v Zapovězeném Lese.
V symbolu je tato relikvie představována kruhem uvnitř trojúhelníku nakreslený přes svislou čáru.

Neviditelný plášť

Neviditelný plášť je třetí a poslední relikvií smrti, kterou v pradávném příběhu získal jeden ze tří bratří. Většina neviditelných plášťů jsou běžné pláště opatřené zneviditelňovacími kouzly, které však mají tu nevýhodu, že po nějakém čase začnou slábnout a vyprchávat. Tento prastarý plášť však touto nevýhodou netrpí a je tak mocný, že nositele pod tímto pláštěm nemůže (podle příběhu tří bratří) nalézt ani sama smrt. Jedná se o tentýž plášť, který po svém otci zdědil Harry Potter.
V symbolu je neviditelný plášť symbolizovaný trojúhelníkem.

Příběh tří bratří

Příběh je součástí posledního dílu Potterovské série a třebaže sám o sobě nevyzrazuje nic z příběhu dílu, tvořil důležitou hádanku, kterou hrdinové museli vyřešit.
Příběh vypráví o bratrech Anticochovi, Cadmusovi a Ignotusovi Peverellových. Ti jednou došli k řece, která byla příliš hluboká, aby se dala přebrodit a také moc nebezpečná, aby se dala přeplavat. Ovládali však čáry a kouzla a vykouzlili přes zrádnou vodu most, kde jim zastoupila cestu Smrt. Zlobila se, že byla ochuzena o tři nové oběti, protože poutníci se většinou snažili řeku přeplavat a utopili se. Ale prohnaná Smrt se nevzdala. Poblahopřála bratrům k umění čar a kouzel a prohlásila, že když se jí tak chytře vyhnuli, dá každému nějakou odměnu.
A tak nejstarší bratr, který měl bojovnou povahu, žádal hůlku, která by byla nejsilnější na světě; hůlka musí vždy majiteli vyhrát souboj. Pak přišel na řadu druhý muž a protože byl domýšlivý, rozhodl se, že by chtěl nad Smrtí vyhrát ještě jednou a proto požádal o něco, co by odvrátilo smrt a dostal kámen, který dokáže vrátit život mrtvému.
Nejmladší z bratrů byl nejskromnější a také nejmoudřejší a Smrti nevěřil. A tak požádal o něco, co by mu umožnilo procházet životem a s čím by se mohl stát před Smrtí neviditelným a nemohla by ho tak najít. A tak mu Smrt, ač velmi nerada, předala svůj neviditelný plášť. Pak Smrt poodstoupila stranou a nechala tři bratry, aby mohli pokračovat ve své cestě. A protože měl každý z bratrů svůj vlastní cíl, rozhodli se, že se rozdělí.
První bratr byl na cestě déle než týden a dorazil do vzdálené vsi, ve kterém vyhledal kouzelníka, se kterým měl kdysi spor a dali se na souboj. Samozřejmě, protože měl nejsilnější hůlku na světě, souboj vyhrál. V hostinci se vychloubal, jakou má mocnou hůlku, že ji dostal od samotné Smrti a že ho dělá nepřemožitelného. Ještě té noci se jiný kouzelník doplazil k nejstaršímu bratrovi, který ležel na posteli omámený vínem, vzal mu jeho hůlku a pro jistotu podřízl nejstaršímu bratrovi hrdlo. A tak si Smrt vzala prvního bratra.
Mezitím druhý z bratrů cestoval do domu, kde žil. Vytáhl kámen, který měl moc, aby vzkřísil mrtvé a před ním se najednou objevila postava dívky, kterou doufal, že si vezme za ženu. Bohužel zemřela v mladém věku. Nyní mu však připadala smutná a chladná, jako by ji od něj dělil nějaký neviditelný závoj. A přestože se vrátila do smrtelného světa, nenáležela do něj a trpěla tím. Nakonec to druhý bratr nevydržel a hnaný šílenstvím a beznadějnou touhou se k ní připojit, se zabil. A tak si Smrt vzala i druhého bratra.
A přestože Smrt hledala třetího bratra mnoho let, nikde ho nemohla nalézt. Až když dosáhl opravdu velkého věku a odložil svůj neviditelný plášť, který předal svému synovi a připojil se k ní jako ke staré známé.

Kouzelná hůlka

14. února 2010 v 18:30 | Katy LoveGood

Kouzelnické hůlky ve světě Harryho Pottera nejsou jen dřívka, ale mají specifické vlastnosti. Na hůlku nelze použít libovolné dřevo a hůlka musí mít jádro z magické substance. Hůlky se také řídí jistými pravidly a zákonitostmi, které vytyčila J. K. Rowling ve svých knihách o čarodějnickém učni.
Hůlky kouzelníkům slouží jako nástroj k usměrnění jejich čaromoci a většina kouzel je prováděna právě za pomoci hůlek. Je sice možné kouzlit i bez hůlek, ale je to velmi obtížné a jen nemnozí to dokáží. Je k tomu totiž zapotřebí silné soustředění, aby kouzelník mohl k danému kouzlu usměrnit svou čaromoc bez pomoci hůlky, proto se většina kouzelníků ani nesnaží se kouzlení bez hůlky naučit[1].
Výroba hůlek je velmi specifické, komplexní a tajuplné odvětví magie [2]. Jak bude zmíněno v následujících kapitolách, součástí vědy o hůlkách je, že to hůlka si vybírá kouzelníka. Stejně jako je toho součástí i to, že hůlka může změnit majitele.

Historie hůlek
Výroba hůlek byla vynalezena starověkými kouzelníky před více než dvěma tisíci lety. Ostatně i Ollivanderovi, kteří jsou rodinou výrobců hůlek již po celé generace, mají hůlkařské kořeny už v roce 382 před křesťanským letopočtem, kdy jejich předkové započali s výrobou hůlek. Ovšem historie hůlek je pochopitelně mnohem starší. V dobách, kdy se předkové dnešních Ollivanderů stali rodinou výrobců hůlek, již hůlky existovaly v podobě, v jaké je známe dnes.
V průběhu času se používaly různé materiály a různé podoby, od amuletů a náramků až po velké hole. Metodou pokus-omyl se postupně přišlo na existenci tzv. hůlkového dřeva (viz příslušná kapitola), na jádra z magických substancí a na hůlkovitý tvar.

Hůlka a kouzelník

Téměř ve všech dokumentech je zmiňována důležitá věc: to hůlka si vybírá kouzelníka. Je to způsobeno tím, že každá hůlka je jedinečná, stejně jako je jedinečný každý kouzelník a je potřeba, aby k sobě oba seděli. Tím že se nalezne hůlka, která ke kouzelníkovi vyhovuje, je zajištěna maximální kompatibilita mezi hůlkou a kouzelníkem a tím i nejefektivnější používání magie. Analogicky k tomu s cizí hůlkou nikdy nebude používání magie takové jako s vlastní[2][3].
Hůlky jsou však schopné změnit svého vlastníka. Když je kouzelník poražen, nebo je-li mu během boje hůlka násilím vzata, což je vlastně také druh porážky, hůlka může změnit svoji věrnost přemožiteli svého dosavadního majitele[2]. Většina hůlek však se svými majiteli má blízký vztah a jen nesnadno přeruší svoji věrnost k původnímu majiteli. Navíc uzmutí hůlky za soutěživé či přátelské situace věrnost hůlky nijak neovlivní[4].
Hůlka, jako předmět, je také schopna vnímat či samovolně reagovat, ačkoliv hůlky nemohou uvažovat nebo komunikovat na stejné úrovni jako lidé[2][5]. To může vysvětlovat jejich vybírání si majitele nebo občasné a samovolné kouzlení hůlky. To se v drtivé většině případů projevuje vypouštěním jisker různých barev, obláčků dýmu různých barev a vlastností, případně syčivými či pisklavými zvuky. Velmi výjimečně se může stát, že hůlka samovolně vyšle složitější kouzla, ale to je velmi vzácný jev a čím složitější a náročnější je kouzlo, tím nepravděpodobnější tento jev je.
Poškozené hůlky se také mohou projevovat různými samovolnými projevy či vedlejšími účinky (viz Ronova zlomená hůlka v Tajemné komnatě)

Studium výroby hůlek

Po dokončení kouzelnického vzdělání se kouzelník, který se chce naučit vyrábět hůlky, musí stát učedníkem u zkušeného výrobce hůlek, kde pod jeho vedením může začít pronikat do tohoto umění. Je to velmi komplexní a tajuplné odvětví magie, což znamená, že ani ten nejzkušenější výrobce nemusí rozumět úplně všemu, co se hůlek a jejich výroby týče. Ostatně ani mechanismus, jímž si hůlka vybírá svého majitele, není výrobci hůlek zcela pochopen.

Hůlkové dřevo

Hůlky nejsou vyráběné jen tak z ledajakého dřeva. Na výrobu hůlek je třeba dřeva zvláštní kvality, říká se mu hůlkové dřevo a stromům, které jej mají, se nazývají hůlkové stromy. Na hůlkových stromech žijí kouzelní tvorové kůrolezové. Tito strážci stromů žijí právě na stromech, jejichž dřevo má potřebné předpoklady k výrobě hůlek. Pouze takové dřevo je schopné vést čaromoc, jíž v sobě kouzelníci mají, a pracovat s ní.

Jádra hůlek

Ačkoliv hůlkové dřevo má zvláštní vlastnosti, samo o sobě není dostatečně silné a proto mají hůlky jádra z magických substancí. Ty zvyšují citlivost hůlky na magii a zvyšují její schopnost spolupracovat a usměrňovat kouzelníkovu čaromoc. Od vynalezení hůlek s jádrem se používaly nejrůznější substance, nejběžněji se používají blána z dračího srdce, žíně z ohonu jednorožce a ocasní pero ptáka fénixe, ačkoliv se objevují i další substance, jako například vlas z hlavy víly.

Hůlkové zákony

Hůlky jako magické předměty pochopitelně mají i svá pravidla a zákonitosti, jimiž se řídí a jimiž se musí řídit i kouzelníci ve vztahu k nim. Bývají označovány jako hůlkové zákony.

Elementární zákony

Jak již bylo nejednou zmiňováno, to hůlka si vybírá kouzelníka. Není přesně známo jak, ale kouzelník musí volbu hůlky akceptovat. To je ten nejzákladnější zákon hůlek.
Hůlka a kouzelník spolu procházejí vzájemným sbíráním zkušeností. Hůlka se učí od kouzelníka a kouzelník se učí od hůlky.
Kouzelník je schopen seslat svou čaromoc skrze jakoukoliv hůlku, ať už je jeho či nikoliv. Nicméně nejlepších výsledků kouzelník dosáhne vždy tam, kde je nebližší vztah mezi hůlkou a kouzelníkem.
Hůlka může být vyhrána od jejího majitele v souboji a jenom tehdy se věrnost hůlky může změnit k novému majiteli. Pakliže však hůlka nebyla opravdově vyhrána, nebude v rukou nového majitele fungovat tak, jako kdyby byla jeho vlastní hůlkou.

Priori Incantatem

Pakliže se proti sobě postaví dvě hůlky se stejným jádrem pocházejícím ze stejného zdroje (například obsahují-li obě žíni ze stejného jednorožce) nemohou být nuceny bojovat jedna proti druhé. Nemohou proti sobě správně fungovat. Ve výjimečných případech dokonce může nastat situace, že se mezi nimi vytvoří zvláštní spojení. V něm pak jedna hůlka přinutí druhou hůlku, aby vydala všechna svá kouzla, která učinila, ovšem v opačném pořadí. Podobně jako kouzlo Prior Incantato přinutí hůlku ukázat jaké bylo její poslední kouzlo, v tomto spojení jedna hůlka přinutí druhou ukázat postupně všechna kouzla a to až do bodu přerušení spojení mezi nimi.
Jakmile se však takto dvě hůlky spojí, budou již pak znát jedna druhou a mohou na sebe reagovat i bez vůle jejich vlastníků, nebo přinejmenším vítězná hůlka (ta, která přinutila tu druhou svá kouzla vydat) je schopná takto reagovat na hůlku druhou.